Socializace a všeobecný rozvoj, aneb nechte štěně objevovat svět
Blog | přidáno 17. 1. 2023
„Intenzivní socializace je ta nejchytřejší investice do vašeho psa“
– Jean Donaldson
Socializace… Skloňováno snad ve všech pádech. Nabídky socializačních
procházek na internetu a sociálních sítích nemají konce. Psích školek je dnes
pomalu více, než školek pro děti. Ale co to vlastně ta socializace opravdu je? Co si
pod tím představit? Pojďme se v tomto našem blogu trochu více podívat na to, co
skutečně je socializace a jak důležitou roli hraje všeobecný rozvoj štěněte pro jeho
další vývoj a život.
Úvodem je potřeba se zamyslet nad tím, co je vlastně cílem socializace. Je to
především včlenění psa do našeho světa, vytvořit jeho ochotu pro spolupráci
s člověkem, zvýšit odolnost vůči vnějším vlivům a zajistit mu podmínky pro jeho
fyzický a mentální rozvoj, ale také schopnost komunikovat se svým vlastním druhem,
což bývá velmi podceňováno.
Vrozené chování
Často slýcháváme „to má vrozené“ Ale co je to vrozené chování? Jediné skutečně vrozené chování je:sací reflex
šťouchání čenichem a olizování
přirozená zvědavost
převracení se na záda
očichávání
lovecký pud – liščí skok
potřeba skupiny (smečkový pud),
potřeba autority (vedení dospělého jedince ve smečce).
Vše ostatní rozvíjíme učením. Vrozené věci jsou přímo závislé na učení – na všeobecném rozvoji. A to by mělo začít nejpozději od 7. – 8. týdne věku štěněte.
Všeobecný rozvoj
Rozvoj osobnosti psa je potřeba utvářet v nejútlejším věku. Již na cestě od chovatele do nové smečky začíná rozvoj štěněte. Čím později začnete, tím to může být v pozdějším věku komplikovanější. Možná se zeptáte „a jak tedy mám pracovat na tom všeobecném rozvoji?“ Naprosto správná otázka. Je důležité si uvědomit, že nejdůležitějším prvkem v této fázi rozvoje štěněte je hra, učit se být aktivní a učit se učit. Všeobecný rozvoj, který jde ruku v ruce se socializací, je v této době důležitější, než cviky a poslušnost, neboť jakékoliv budování konkrétního chování – cviky – mají totiž smysl pouze tehdy, pokud si pes situaci uvědomuje a je schopen si hlídat své chování. Což není prakticky možné u štěněte nebo mladého psa. A to bez ohledu na plemeno. Neboť mozek prochází (stejně, jako u lidí) vývojem, který končí kolem 2. – 3. roku života psa. Tehdy se dá říci, že je pes mentálně zralý. Děti přece také vychováváme od mimina až do dospělosti dle jejich mentální zralosti. Malé miminko, jehož svět je zúžený pouze na láhev s mlékem a matku, neučíme hned číst nebo mluvit. Protože víme, že jeho mozek není dostatečně vyvinutý. Vše, co učíme naše děti, učíme postupně a v závislosti na jejich dospívání a mentálním rozvoji. Způsobem, který je jejich rozvíjející mozek schopen vstřebat. Tak jak je možné, že tento naprosto logický a přirozený proces vývoje nejsme schopni aplikovat na psy? A požadujeme po nich výkony hodné dospělého jedince? Ale zpátky k našim štěňatům. Naším úkolem je tedy rozvíjet štěně a jeho osobnost tak, aby z něho vyrostl sebevědomý pes, adaptabilní na jakýkoliv vnější podnět, aby uměl řešit konflikty, měl by umět komunikovat se svým druhem (v přírodě se tuto dovednost učí od svých starších sourozenců, nebo rodičů) a zároveň ho musíme naučit komunikovat i s námi, dvounožci. Toto je naším prvořadým úkolem v rozvoji našeho psa. Toto vše je socializace a všeobecný rozvoj. Je to vytváření sociálních vztahů, získávání sociálních dovedností, začlenění se do určité sociální skupiny (a pes se musí začlenit jak do té naší, lidské, tak i do té psí) a musí se naučit sociálním rolím. A toto vše vyžaduje čas. Spoustu času a zkušeností, které pes získává každým okamžikem svého života. Jedině takto vychováte sebevědomého, vyrovnaného a učenlivého psa.
Jak se psi učí
Psi vše, co se učí, musí zažít!!Psi nejsou chytřejší, než my, ale učí se rychleji a celý život, každým okamžikem, učí se zkušeností. Takto je obdařila příroda. Jakmile zažijí zkušenost, která jim přináší příjemné pocity, budou ji chtít stále opakovat. A naopak, špatná zkušenost jim přinese poznání „vyhýbej se tomu“. U malých štěňat je velmi důležité neosekávat jejich charakter příliš brzy. Je potřeba ho nechat být tak trochu chuligánem. Stejně, jako u lidí, zkušenost je nepřenosná, a pokud chceme být odolní a mentálně otužilí, pak nám ten život musí občas dát tzv. na frak. Můžete tisíckrát malému dítěti říkat, že nemá sahat na ta kamna. Stejně tam sáhne. Zvítězí jeho vrozená a přirozená zvědavost. A asi nám dáte za pravdu, že tato zkušenost bude pro dítě taková, že už nikdy si na ta kamna nesáhne. Jak pravdivé je v tomto případě přísloví „Co mě nezabije, to mě posílí“…Nechte vašeho pejska „sahat na ta kamna“. Nechte ho se seznamovat se světem díky vrozené zvědavosti, nechte ho se setkávat i s negativními podněty a učte ho se s nimi vyrovnávat. Nechte svého pejska dělat chyby, chybami se pes učí. Rozvíjejte jeho schopnost si na věci přijít sám. Námaha je nezbytná pro mentální rozvoj. Rozvíjíme jeho samostatnost. A odměňujte!! Odměňujte každý úspěch, každé správné chování, (to je ta dobrá zkušenost) Nejdříve dáváme pejskovi univerzální vzdělání, připravujeme si nástroje pro pozdější trénink. Jakmile máme tyto nástroje připravené, můžeme náš trénink více specializovat i s ohledem na to, co od tréninku očekáváme a teprve potom přichází vysoká škola v podobě více specifických a obtížnějších úkonů.
